Proč lidé nesnáší, když je někdo fotí

Proč se lidi necítí dobře před fotoaparátem? Důvodů je spousta a sám jsem byl překvapený jejich počtem, když jsem si je zkusil všechny vyjmenovat.

  • Proč někteří lidé nesnášejí, když je na ně namířený objektiv fotoaparátu?
    • Jak může fotograf focení lidem zpříjemnit?
  1. Lidé mají pocit, že se od nich před fotoaparátem očekává „něco velkého“ a že se musejí chovat nějak jinak, nepřirozeně. Jsou ve stresu z neznámé situace. Nevědí, co se po nich přesně chce.
    • Na začátku lidem popište, jaký je celkový plán focení. Jak dlouho bude focení probíhat, na kterých místech se bude fotit, jak a co.
    • Vysvětlete, co od lidí před fotoaparátem přesně chcete. Jak se mají chovat, jestli mají pózovat nebo nepózovat, jaká je vaše představa výsledného vzhledu fotografií.
  2. Nenávidí, když jim někdo říká, co mají dělat.
    • Pokud se setkáte s typem člověka, který nesnáší být „dirigovaný“ (většinou jsou to muži), dejte mu co nejvíce volnosti. Dejte mu pocit, že on ovládá průběh i čas focení. Vysvětlete mu, že fotografie nejsou pro fotografa, ale pro něj (nebo jeho partnerku). Snažte se zdůraznit, že vám jde o společný cíl, ne o váš vlastní prospěch.
  3. Připadají si, jako kdyby je někdo analyzoval pod drobnohledem, přitom nemají stoprocentní důvěru v sebe sama.
    • Neprohlížejte si lidi příliš zkoumavě. Zkuste si je prohlídnout „mimoděk“ při hovoru před focením. Nebo při ranních přípravách (na svatbě). Pokud si potřebujete někoho více prohlédnout, zkuste to na displeji fotoaparátu, ať modelky nevyděsíte svým zkoumavým pohledem.
  4. Mají špatné zkušenosti, na fotkách z minulosti se sami sobě nelíbí.
    • Pokud lidé nemají důvěru ve vás jako fotografa, je něco špatně. Základem úspěšného výsledku focení je důvěra focených lidí ve schopnosti fotografa.
  5. Nejsou fotogeničtí (Tj. vypadají na fotografiích hůře než ve skutečnosti. Jak je to možné? Například z toho důvodu, že fotografie nedokáže plně zachytit jejich charisma.)
    • Povzbuzujte lidi před fotoaparátem. Pokud myslíte, že to není potřeba, vyzkoušejte si sami někdy se postavit před fotoaparát někoho jiného – možná pak úplně změníte svůj pohled na věc.
    • Nikdy nekritizujte. Pokud se něco nedaří, ututlejte to a pokračujte dál :-) Další fotografie už se povedou. Narušená důvěra nebo nálada focených lidí vedou okamžitě ke špatným výsledkům.
  6. Jsou focení s nedokonale (ne)připravenou vizáží, která neodpovídá potřebě žen po ideální kráse.
    • Nefoťte ženy bez jejich svolení. Spousta z nich nesnáší focení před dokončeným make-upem, někdy ani před hotovým účesem.
  7. Nemají kontrolu nad výběrem vlastních fotografií. Umožňují fotografovi vidět i nepovedené snímky zhotovené v nevhodných okamžicích (polomrknutí, otevřená ústa, úšklebek…).
    • Ujistěte lidi, že takové fotky vídáte denně, že oni nebudou první ani poslední, kdo bude mít na některých fotkách zvláštní výraz. Fotograf je v určitém ohledu jako doktor nebo kněz, který s vámi sdílí jisté soukromí a intimní chvíle.
  8. Považují focení za narušení části jejich soukromí a nemají kontrolu nad tím, co fotograf s pořízenými snímky udělá.
    • Důležité je, aby člověk fotografovi věřil, že jeho fotky nezneužije k nevhodným účelům, že ho s nimi nijak nezesměšní ani jinak neuškodí. Způsob použití fotografií by měl být ideálně znám už před jejich pořízením.
  9. Už od dětství nás nutí často koukat do foťáku, takže se z toho pro nás stala otravná záležitost.
    • Snažte se, aby focení bylo pro lidi zajímavé a aby probíhalo svižně.
  10. Fotografie kradou duši.
    • Indiány jsem ještě nefotil, takže tady žádné doporučení neznám. Pokud vy ano, sdělte ho prosím dole v komentáři ;-)
  11. Různé kombinace výše uvedeného

Jaké další metody používám jako svatební fotograf, abych lidem zpříjemnil focení

  • Obvykle si s klienty tykám. Odbourává to zbytečné bariéry.
  • S klienty se scházím na předsvatební schůzce, případně i na předsvatebním focení. Tím si na sebe více zvykneme a svatební focení je pak pro všechny příjemnější.
  • Když fotím dva lidi, mají výhodu v tom, že můžou najít psychickou oporu v sobě navzájem, mohou se dívat na sebe, ne na mě. Pokud fotím jen jednoho z páru, někdy požádám toho druhého, aby se postavil za mě, aby se opět mohli dívat na sebe navzájem.
  • Ze začátku bývá focení pro lidi neobvyklé. Proto je dobré nespěchat, s lidmi si třeba na začátku povídat, celkově si vyhradit na focení delší čas, aby měli možnost si na situaci postupně zvyknout.
  • Proti focení jsou obvykle pánové. Proto jim někdy na začátku focení žertem říkám, že jejich hlavním úkolem není vypadat dobře na fotkách (od toho jsou dámy), ale to, že se mají postarat o to, aby se partnerka v jejich přítomnosti cítila co nejlépe. Aby posílili její sebevědomí, aby se cítila opečovávaná, milovaná, aby ji občas dokázali rozesmát. Protože to jsou právě oni, kdo ji znají nejlépe, ne fotograf. Muži se pak více uvolní, protože se zbytečně nesoustředí na sebe, ale na svoje partnerky. A focení má pak dobrý výchozí předpoklad pro to, aby se stalo jejich společným příjemným zážitkem.
  • Focení se obvykle snažím pojmout jako společnou „procházku“. V průběhu procházky se zastavujeme na různých místech, ale nikde netrávíme zbytečně dlouhý čas.
  • Podrobněji jsem popsal můj přístup v článku Jak fotit nevěstu a ženicha.

Lze svatební focení udělat zcela příjemným pro všechny lidi?

Po pár letech praxe v roli svatebního fotografa jsem se zbavil vlastní iluze, že focení můžu uspořádat tak, aby bylo vždy příjemné pro všechny lidi. Můžu se jen snažit, aby focení bylo co nejpříjemnější, nikdy se ale nezavděčím všem. Ono někdy je i výzva zavděčit se oběma lidem z páru (ženichovi i nevěstě), když oba mají odlišná přání. Důležité je přistupovat k lidem individuálně, protože každý má jinou představu a jiné potřeby. Někdo dává přednost rychlosti před kvalitou, jiní lidé naopak.

Strnulé studiové pózy jsou postrachem pro mnoho lidí. Myslím si ale, že v současné době si už naštěstí spousta fotografů uvědomuje, že nemusí fotit jen tradičním stylem znehybněných modelů, jak se fotilo v ateliérech minulých generací. Určitým únikem před otravným pózováním může být zcela nenucené, lifestylové, téměř reportážní pojetí snímků. V takovém pojetí převažuje důležitost obsahu nad formou. Důležité jsou např. emoce a zvěčnění správného okamžiku, přitom kompozice není prioritou.

Osobně mám rád i přísnější formu s výtvarnějším vzhledem fotografií. (Není na tom nic špatného, každému se líbí něco jiného.) Čím více věcí mám pod kontrolou, tím se mi daří dosahovat větších výtvarnějších kvalit. Těmi věcmi mám na mysli hlavně:

  • pozadí a popředí fotografie, celkovou kompozici
  • vlastnosti světla (směr, kvalitu a barvu, intenzitu)
  • oblečení modelů, jejich výrazy a vzájemnou řeč těla

Bohužel platí, že čím více věcí chci mít pod kontrolou, tím méně to bývá příjemné pro lidi před fotoaparátem. A svatby nejsou od toho, aby se na nich lidé trápili :-) Chce to proto volit určité fotografické kompromisy.

A proč nenávidíte focení vy?

Nemáte focení v lásce? Jaký je ten váš důvod? Napadá vás nějaký způsob, jak lidem focení zpříjemnit?

Sdílejte prosím!

Štítky: ,

Blog svatebního fotografa » Úvahy svatebním fotografům
7. 11. 2020, aktualizace 9. 11. 2020
Autor: svatební fotograf Petr Doležal

Subscribe
Upozornit na
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments