Co znamená, když chceme zachytit příběh svatebního dne ve fotografiích? Jak takový příběh začíná? Jakým způsobem vyprávět svatby?
Na webech svatebních fotografů se často setkáváme s lákadly typu:
Stále opakovaná hláška už zní jako klišé. Troufám si ale říct, že ne každý svatební fotograf si zcela uvědomuje, co ta příběhovost vlastně znamená. Neodcházejte od vašeho zobrazovacího zařízení, hned se na to podíváme :-)
Úvod do příběhu svatebního dne
Vyprávění o svatebním dnu můžete začít třeba tím, že předvedete snoubence ještě v posteli, ukážete prsa nevěsty a očistu ve sprše, jak začíná třeba Francesco Gravina. Znáte to, nejdůležitější je první dojem. Pokud se vám nelíbí začátek filmu, možná ho ani nedokoukáte do konce.
Záleží na tom, jak je kdo dobrý vypravěč a jak poutavě dokáže uvést diváky do děje. Všímejte si, jak příběhy začínají jiní fotografové. Nemusí to být žádný šokující úvod. Jde hlavně o to, aby divák nebyl vržený bez kontextu přímo do svatebního obřadu, aby to mělo logiku a posloupnost. Můžete zvolit nějaký moderní způsob vyprávění, ale klasiku představují pohádky – pamatujete si, jak začínají? Před dávnými časy, za sedmero kopci a sedmero řekami žila princezna… Takže začínáme KDY se odehrává svatební příběh, KDE se odehrává (fotografie lokality) a KDO v něm vystupuje (představení hlavních herců: nevěsty a ženicha).
Kdy se svatba konala
Pokud se svatba koná na podzim nebo v zimě, pravděpodobně je dobré to na začátku povědět – zobrazit fotku zbarveného listí nebo sněhu. Taky si uvědomme, že prezentace obvykle začíná zobrazením titulku: datem a rokem svatby – to může být samo o sobě dostačujícím vodítkem. Jsou to věci, které jsou měsíc po svatbě všem přátelům na Facebooku jasné. Ale až si za několik let otevřou svatební album děti našich klientů, tak nebudou vědět, ve kterém ročním období svatba byla, protože se jí nezúčastnily. Stejně tak ostatní cizí lidé nebudou vědět. Samozřejmě můžete vyprávět příběh, který bude jen pro dva lidi, vaše klienty, ale jako kvalitní profesionální vypravěči bychom podle mého názoru měli umět příběh předložit i široké veřejnosti, aby ji zaujal a aby mu porozuměla.
Kde se svatba konala
Je taky netradiční vyprávět o něčem, pokud neřekneme, kde se to stalo. Každá lokalita by měla být uvozená ukázkou prostředí. Někdy charakter lokality vystihují víc její detaily (např. umělecké kování) než celek (např. průčelí zámku). Celkový záběr koneckonců můžeme vynechat úplně, pokud u něj neexistuje citová spjatost osob ani reprezentativnost (panelový dům). Můžeme pak například vyfotit pouze detaily zajímavého vybavení panelového bytu, který více vystihuje život a osobnosti lidí, kteří v něm žijí.
Kdo se vdával a ženil
Nevěsta a ženich jsou hlavními postavami našeho svatebního příběhu. Tradičně je zobrazujeme v prezentaci jako první osoby, jelikož je to právě jejich příběh a také abychom nezmátli neznalého diváka. Vezměte si, že vás ráno zaujme strýc ženicha (protože vás pozve na skleničku rumu), a tak se s ním začnete fotit a svatební příběh začne selfíčkami vás a strýčka. To nedává smysl, že? Divák by se ptal, kdo z těch dvou je vlastně ten ženich? Ani jeden :-)
Příběh emocí
Profesionální svatební fotograf dneska působí často jako vypravěč emotivních fotografií, nikoli informativních. Předává emoce, ne strohé „katalogové“ snímky bez citového zabarvení. Snaží se zachytit atmosféru dne, náladu lidí tak, aby zůstala zvěčněná na papíře (doporučuji fotografie tisknout).
Emotivní fotografie nemusí nutně zachycovat plačící babičku. Nejde jenom o obsah, ale hlavně o formu. Vyfotografovaný objekt může být v reálném světě pro většinu pozorovatelů docela obyčejný a nepůsobivý. V moci svatebního fotografa je zachytit obsah takovým způsobem, aby výsledná fotografie působila emotivně.
Když se svatební fotograf snaží vyfotit lásku novomanželů, nefotí průkazové fotografie s pohledem ženicha a nevěsty přímo do objektivu, ale spíš se snaží najít takové obrazy, které můžou tu abstraktní spřízněnost duší nejlépe popsat. Objetí, detail stisku rukou, upřímný smích v náručí,…
Fotoknihy pro svatební fotografie
Osobně mám za to, že k výstupu svatebního fotografa je ideální fotokniha. Když se jdete nafotit do ateliéru, může vám jako výsledek klidně stačit jedna nejlepší fotka. Zjednodušeně bych mohl tvrdit, že ateliérová fotografie o ničem nevypráví (ve skutečnosti ale i ta vypráví nějaký příběh).
Na svatbě se ale odehrává tolik událostí a setkává se tam tolik lidí, že dokázat převyprávět celý příběh jednou fotografií může být sice geniální, ale spíš až příliš zkratkovité. Ideální médium pro svatební fotografie je proto fotokniha, která vypráví příběh svatebního dne od rána až do večera. Fotografie jsou tradičně seřazené v chronologickém pořadí tak, jak se události postupně staly. Není to roztříštěnost jednotlivých vytištěných fotek. Svatební fotoalbum je pečlivě zpracovaný, ucelený příběh, abstrahovaný od všech zbytečností. Je to jako tradiční literární kniha, kapitoly plné slov jsou ale zastoupené fotografiemi.
Maminko, vyprávěj mi znovu tamten příběh…
Viděli jste někdy film, na který byste se vždy rádi podívali znovu? A co vaše fotografie, dokázali jste už nafotit takový příběh, který by stál za to, aby se k němu lidé celý život vraceli? Dejte vědět do komentáře ;-)
