svatební fotograf

Zvete na svatbě fotografa na oběd?

Zvete svatebního fotografa na oběd? Jsou svatebčané, kteří berou pohoštění pro fotografa jako samozřejmost a vůbec nad tím nepřemýšlejí. Na druhou stranu jsou i lidé, které vůbec nenapadne pozvat svatebního fotografa k jídlu. Jak se to běžně dělá a je slušnost pozvat fotografa ke slavnostní svatební tabuli? Povím vám, jaké jsou moje zážitky s jídlem z pohledu fotografa svateb.

V článku se dočtete tyto důležité informace :-)

Hlad a žízeň: věřím, že s tím čas od času bojuje každý svatební fotograf. Je to stále živé téma, na konci článku najdete odkazy na řadu diskuzí na internetu. V minulosti se mi občas stávalo, že jsem na celodenním focení svatby nedostal najíst – stávalo se to spíš zřídka, zhruba na každé třicáté svatbě, ale stávalo. V současnosti už pro jistotu jídlo diskutuji se snoubenci dopředu před každou svatbou, takže se mi už nestává, že bych hladověl. Nepozvat fotografa na oběd obvykle nevnímám jako snahu ušetřit peníze za porci jídla, místo toho věřím, že lidé na fotografa prostě zapomenou, a to zejména, když sami snoubenci plánování svatby obecně moc neřeší, třeba dokonce objednávají svatbu na klíč.

Obsluha: „Nám nikdo neřekl, že tady bude fotograf. Porce máme napočítané na počet svatebních hostů… Tak počkejte, jestli něco zbyde, přinesli bychom vám zbytky.“

Taková situace se mi přihodila nejednou. Průšvih byl, když se jednalo o svatební místo, kde jídlo nedokázali připravit na okamžitou objednávku, a nejbližší stravovací zařízení bylo kilometry daleko (to se stává při focení svateb mimo města). V takovém případě by si fotograf mohl myslet, že snoubenci automaticky objednají jídlo dopředu i pro něj, takový předpoklad ale vede k nepříjemným omylům. Lidé zkrátka na jídlo pro fotografa občas zapomínají, nebo se domnívají, že si ho fotograf nějakým způsobem přinese nebo zajistí sám.

Problém pro fotografa není to, že si jídlo musí koupit. Pravý problém přichází tehdy, když zjistí, že není kde nebo kdy si jídlo koupit a musí hladovět. Většina svatebních fotografů je ochotná zaplatit si jídlo ze svého, pokud ho svatebčané nepozvou. Je ale potřeba, aby na to fotograf dostal v harmonogramu čas a aby bylo kde a co si koupit. Někde totiž ta možnost na místě, ani v blízkém okolí není.

Popovídejte si o jídle už před svatbou

V minulosti jsem se cítil trapně, že bych měl o jídle začínat konverzaci. V současnosti jsem však už natolik poučený z dřívějších zážitků, že mi to nijak trapné nepřijde a beru to jako profesionální nutnost. Se snoubenci řeším možnosti stravování už na schůzce před svatbou. V písemné dohodě mám podmínku, že jakmile délka fotografování přesáhne pět hodin, musí být pro mě na místě možnost koupit si nebo dostat jídlo.

Snoubenci se mě ptali: „V poledne budeme mít servírovaný oběd a v pět hodin večerní raut. Bude ti stačit ten raut?“

Pokud je někde v místě svatby možnost koupit si oběd a snoubenci dají fotografovi dostatek volného času, tak to není velký problém. Horší je, pokud taková možnost není. Lidé si občas neuvědomují, že svatební fotograf je člověk, který toho na svatbě hodně naběhá. Asi to neplatí pro každého fotografa, ale osobně můžu říct, že na konci každého svatebního dne cítím znatelnou fyzickou únavu, a to jsem chlap (proto obdivuji fotografky). Zejména dopoledne a svatební obřady jsou nejnamáhavější: Prozkoumávám místo, fotím všechno v okolí, přípravy na hostinu, přípravy na obřad, vyhlížím místo pro pozdější focení skupinek svatebčanů, přenáším těžký batoh plný fotografické techniky, aranžuji šaty, květiny, běhám od nevěsty k ženichovi, k přijíždějícím hostům, atd. Neplatí to vždy, ale často jsou první poloviny svatebních dnů hodně hektické, v krátkém čase se toho děje hodně. Když se k tomu přidá žár slunce horkého letního dne, člověk se potí nejen z pocitu odpovědnosti za snímky, ale i z vedra. Člověk musí aspoň doplňovat tekutiny, jinak by to skončilo špatně. Po dlouhých přípravách, horkém venkovním obřadu a focení skupinek 150 svatebních hostů jsem byl nejednou na pokraji mdlob. Jelikož nebylo kam si sednout ke stolu a číšníci obsluhovali přednostně hosty, pil jsem třeba i na toaletách z kohoutku umyvadla…

Celodenní fotografování vs. focení svatebního obřadu

Určitě je rozdíl, když fotografa najímáte na focení celého svatebního dne nebo jen na svatební obřad. Pokud fotograf s vámi nebude přes čas oběda, fotograf se k jídlu většinou nezve. V takovém případě je pozvání poměrně nadstandardně přátelským gestem svatebčanů, ale i to se stává. Někdy fotograf dostane i výslužku…

Jakýkoli vstřícný krok od novomanželů dokáže každý svatební fotograf určitě náležitě ocenit. Na druhou stranu hlad dokáže chtě nechtě náladu i výkon dost pokazit – protože ať už je fotograf sebevětší profesionál, stále je to jenom člověk.

Co fotí svatební fotograf na hostině

Svatební fotograf na hostině obvykle fotí:

Svatební fotograf přestává fotit poté, co hosté jedí. Nikdo nechce být rušený foťákem během jídla a navíc fotky, na kterých mají hosté otevřená ústa, jsou celkem k ničemu. Já osobně fotím při jídle jen novomanžele – a to při tradiční společné polévce. (Občas fotím trochu při jídle i děti.)

Někdy v průběhu jídla nebo mezi jednotlivými chody přijde další proslov (to se děje spíš u zahraničních svateb) nebo nějaké překvapení pro novomanžele. Většinou ale česká svatební hostina probíhá bez vyrušování.

Kam svatebního fotografa usadit

Určitě rozumím, když novomanželé chtějí prožít svoji svatební hostinu jen v úzkém rodinném kruhu. Fotograf ale nemusí sedět s rodinou u jednoho stolu, dokonce ani ve stejné místnosti. Fotografové, kameramani, dýdžejové, řidiči a koordinátorky – pro nikoho z nich není chvíle natolik slavnostní jako pro novomanžele. Dodavatelé svatebních služeb jsou víceméně v práci a není pro ně důležitý počet chodů ani vzhled jídla. Dost možná mají druhý den další svatbu, za týden znovu a takhle celou sezónu. Důležité je nebýt o hladu, najíst se jako každý jiný běžný den, o nic jiného nejde.

Fotografové můžou sedět klidně někde stranou u obyčejného neozdobeného stolu, nemusí to být přímo u slavnostní tabule spolu s rodinou. Nemusíte se bát, že byste posazením mimo hlavní slavnostní tabuli fotografy urazili. Fotografové budou určitě vděční za jakékoliv místo, a dokonce si myslím, že co jsem tak za léta praxe slyšel a zažil, většina ze svatebních dodavatelů (nejen fotografové) posazení někde stranou i upřednostní. Dvojnásob to platí pro fotografy a kameramany, kteří mají u sebe různou techniku, připravenou v pohotovosti, je pro ně pohodlnější, když si ji můžou rozložit přímo vedle sebe, což u slavnostní tabule vedle hostů dost dobře nejde.

Druhý argument pro posazení fotografů mimo hlavní svatební tabuli je ten, že když fotografové fotí celek stolu se židlemi a hosty, jedna židle by zůstala na fotce vždy prázdná (ta fotografova), na fotce by to mohlo působit divně.

Často se hovoří o tom, že židle fotografa by měla být umístěna strategicky v místě, odkud bude mít fotograf dobrý přehled o všem dění. Pokud by přišla nečekaná příležitost k focení, fotograf by neměl být někde „zazděný“ mezi dalšími hosty, místo toho by měl mít možnost rychle vstát, začít se pohybovat a hned fotit. Na druhou stranu: jak jsem psal výše, focení v době hostiny je nejklidnější částí celého dne, a tak si myslím, že není chyba posadit fotografa ani do vedlejší místnosti, odkud na novomanžele vidět nebude. Svědomitý fotograf si samozřejmě sám pohlídá klíčové okamžiky (proslovy, přípitky a tradiční jedení polévky), a to i když bude sedět za zdí.

Seděl jsem například v rohu místnosti, v ponurém zázemí kuchyně nebo v různých předsíních, oběd jsem měl několikrát i na stojáka. Cítil jsem se uražený, že sedím stranou od ostatních? Určitě ne, samozřejmě mi to nevadilo. Je ale určitě fajn mít si kde (kdekoliv) sednout. Pokud musím celý den být na nohou a nemám ani chvilku na to, abych nechal odpočinout uběhané nohy, není to nic příjemného. Někteří prodavači z obchodů o tom vědí své, přitom fotograf nepobíhá osmihodinovou pracovní dobu, ale svatební den trvá třeba i patnáct hodin v kuse. Posadit se s obědem na schody nebo na podlahu jde taky, ale ne vždy se to hodí k formální povaze svatby a ke společenskému oblečení na svatby.

Co dát fotografovi k jídlu

Pro fotografa není nutný aperitiv, předkrm ani dezert. S plným břichem se stejně špatně běhá. Stačí běžná porce jídla a hlavně něco k pití!

Když fotografa nepozvete k jídlu

Pokud fotografa z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete pozvat na oběd, samozřejmě to nepřivodí žádnou katastrofu, jen je vždy lepší se spolu domluvit předem. Jedním z problémů může být čas, na který vás fotograf v průběhu oběda opustí.

Zatímco pro svatebčany je všechno jídlo už předem objednané a nemusejí ani čekat na zaplacení, fotograf musí odejít do nějakého stravovacího zařízení, jídlo objednat, zaplatit a znovu se vrátit. Navíc opouští oběd obvykle až po focení tradičního jedení novomanželské polévky. Fotograf se tak může vrátit třeba až hodinu po tom, co dojedí novomanželé, aniž by někde záměrně meškal.

Svatebnímu fotografovi zabere nějaký čas:

  • hledání nejbližší restaurace, přesun tam a zpátky (pokud není možnost jíst přímo v místě svatby)
  • objednávka a čekání na přípravu jídla
  • čekání na obsluhu a na zaplacení

Třebaže většinou se všechno pohodlně vejde do půlhodiny nebo hodiny, není vyloučené, že to zabere i déle. Takhle jsem jen na samotnou přípravu jídla čekal přes hodinu. Ono totiž ne vždy je poblíž svateb „závodní“ stravovací zařízení, někdy tam fotograf najde třeba jen malý penzion, kde nejsou na velký provoz připravení. Když je pak v sobotu provozní špička a spolu s fotografem přijdou na oběd i další svatebčané (kteří nejsou pozvaní na svatební rodinný oběd), může se všechno časově dost protáhnout. Ani půl druhé hodiny nemusí způsobit žádné potíže, nesmíte ovšem plánovat jít s fotografem hned po obědě fotit, jinak by se vám mohl harmonogram nabourat.

Další nepříjemnost může přijít, když mezi chody oběda nebo po obědě přijde nějaké překvapení ze strany svatebních hostů, které nečekají ani samotní novomanželé. To se mi stalo už vícekrát: hosté například po polévce přišli za nevěstou a ženichem a předali jim nějaký velký humorný dar, který všechny výtečně pobavil. Nebo přišel nečekaný proslov někoho z hostů. Nebo jiné překvapení. Pak teprve přichází lítost, že na místě nebyl fotograf, který by situaci dobře zachytil.

Vyhněte se faux pas s obědem

Ať už se rozhodnete svého svatebního fotografa pozvat na jídlo nebo ne, měli byste se na tom každopádně spolu jednoznačně domluvit. Není moc trapnějších okamžiků, než když ke slavnostnímu jídlu zasedne stovka lidí, fotograf tiše předpokládá, že kousek jídla dostane i on, přešlapuje v rohu místnosti a pomalu mu dochází, že se na něj zapomnělo.

Jednou obsluha dodatečně přinesla židli do rohu místnosti, zatímco všichni hosté se chystali k jídlu. „Tu židli jsme měli přinést pro vás, pane fotografe, kam si ji přejete postavit?“ ptali se. Tak nějak jsem nevěděl, co odpovědět, k hlavnímu stolu mě nikdo nepozval a jídlo jsem zařízené neměl. Sedět jen tak o hladu v rohu místnosti, která je plná hodujících svatebčanů, se mi nechtělo, tak jsem místnost opustil a šel si hledat jídlo jinam.

Pokud mě ke stolu nikdo nepozve, nevidím svoji jmenovku na stole, ani se nevidím v nákresu zasedacího pořádku, ke stolu si samozřejmě nesedám. Nejdřív fotím proslovy a společné jedení novomanželské polévky. Bylo by neslušné jít během jídla za novomanželi a ptát se jich, zdali i na mě mysleli s jídlem. Lepší je zeptat se přímo obsluhy. „Počkejte… nevíme… nám nikdo nic neřekl… máme 60 porcí.“ V tu chvíli už je mi jasné, že ani nemusím hosty počítat, abych zjistil, že jich je přesně 60. V očích obsluhy už vidím soucit, který značí, že nejsem zdaleka první ani poslední fotograf, kterého svatebčané nezapočítali ve svých plánech na hostinu. Podobnou lítost jsem viděl i v očích některých svatebních hostů, kteří mě sledovali zpovzdálí. Samozřejmě nikdo nic neřekl nahlas, ale jejich pohledy hovořily za vše.

„Petře, najedl ses, všechno v pohodě? My jsme se tě tak nějak zapomněli zeptat, jak to budeš mít s obědem,“ říkali mi novomanželé, když jsem se vrátil na místo svatby.

Někdy hlad nenavštíví jen fotografa, ale i svatební hosty. Pokud plánujete hostinu až na pozdní odpolední hodiny, měli byste počítat s menším občerstvením pro hosty už i předtím v průběhu dne. Jinak si vysloužíte od svých hostů posměšky a tvrdou kritiku. Hladovějící svatebčané jsou pro někoho možná oxymóron a nepředstavitelná situace, zkušenost však praví, že i to se občas stává. No a z pohledu fotografa vím, že pokud ráno na svatbu vyrazím z větší vzdálenosti, musím vstávat třeba už ve čtyři hodiny ráno, pak dorazím na svatbu o řadu hodin dříve než svatebčané (kteří přijíždějí až na obřad), před příchodem hostů už pracuji, takže mi vyhládne rychleji a jsem tak hladový dvojnásob, než hosté, kteří čekají na jídlo do večera stejně jako já. Jednou za čas člověk samozřejmě dokáže hladovět bez újmy, kdyby se to ale mělo stávat na svatbách každý týden, není to legrace.

V zimě jsem například fotil celý den svatbu, čas na oběd byl v pozdějších hodinách, servírování hostiny bylo nebývale pomalé, takže všichni dostali jídlo pozdě a na mě (jako posledního v pořadí) se ještě ani nedostalo, už se ale stmívalo (zimní dny jsou krátké), tak jsme vyrazili fotit. Po západu slunce jsme se vrátili na místo hostiny a znovu jsem dlouho čekal, než mi personál ohřál jídlo… Tím chci říct, že harmonogram je někdy postavený nešikovně a stravování fotografa je hodně v pozadí všech priorit. Takových podobných situací jsem zažil více, proto kolegům fotografům doporučuji brát si s sebou alespoň láhev vody a nějaké energy tyčinky.

Na stejné téma…

Jaký je váš názor na to, aby fotograf dostal na svatbě najíst? Pokud jste už měli svatbu, pozvali jste fotografa k obědu? Těším se na vaše komentáře.

Odebírat
Upozornit na
8 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
1 rok před

Ahoj Petře, jeden z nejlépe napsaných blogu na toto téma, gratuluju! A zároveň musím pochválit tvůj nadhled a styl jakým odepisuješ na komentáře. Prostě super!

[…] A nakonec musím přidat i super vhledy Petra Doležala: […]

Valentyna
1 rok před

Reakce na váš příspěvek: Takže očekáváte, že si řemeslník přinese rohlík a zdlábne ho za 30 minut. nebo ho pošlete do hospody v místě vašeho bydliště či snad poskytnete svou mikrovlnku? Pracovala jsem v minulosti jako servírka a nikdy nám zaměstnavatel nedal ani sklenici vody zdarma, vše se nám strhávalo ze mzdy. A my si zase do práce vždy přinesli svoje jídlo a vždycky hlavně pití. Všichni jsme byli svéprávní a považovali za samozřejmé, že si na to musíme myslet sami. Když někam jedete, tak je přece samozřejmé vzít si s sebou lahev s pitím. Ne? Když nevíte jak to… Číst vice »

Last edited 1 rok před by Valentyna
Kristyna
3 let před

To jsem nevěděla, že je práce fotografa tak náročná. Z vašeho popisu to zní skoro jakoby fotografové dřeli jako horníci.Ach to slunce za letních dnů, pokrývači střech a chlapi na stavbách silnic jsou proti vám flákači a začívači. A pití vody na záchodech,oj, koho by napadlo brát si s sebou do práce pití? Tímto neobhajuji lakomé nevěsty a ženichy, byli, jsou a budou. Však je to nejlépe vidět na úpadku zvyklostí jako výslužka nebo rozvoz koláčů. Ale prezentovat se tu stylem: chudáček fotograf hladoví a pije vodu, div ne ze zachodu.Pardon, ale když víte jací lidé jsou, tak bych považovala… Číst vice »