Se svatebními fotkami se setkávám každý den při spoustě činností. Netroufnu si odhadnout, kolik jsem jich už za život viděl, ale jelikož jsem svatební fotograf, to číslo bude veliké. Proto dokážu už celkem přesně říct, které nedostatky se na svatebních fotografiích objevují nejčastěji.
- Fotografie jsou nakřivo. Svislice nejsou svislé, všechny se kácí jedním směrem. Může se jednat o záměr, ale v 95 procentech případů se jedná o nedbalost nebo nevkus.
- Lidé na fotce nepůsobí přirozeně. Byli instruováni ke zbytečně krkolomné póze, z fotky je vidět umělost.
- Lidé na fotkách mají nelichotivé stíny v obličeji. Stíny v očích, kruhy pod očima, chybějící odlesk v zorničkách. Ostré stíny pod krkem. Fotograf zkrátka neuměl pracovat se světlem, což je největší hřích každého „fotografa“.
- Jednolité bílé plochy na svatebních šatech. Bílá přepálená plocha není vůbec hezká. Šaty by měly obsahovat texturu, světlé odstíny, ne jen bílou barvu.
- Lidé mají na fotce zavřené oči (protože mrkli), otevřená ústa (protože mluvili), sklopenou hlavu (opět nesprávný okamžik), jsou vyfocení v chybné fázi kroku (nebo jiného pohybu), která může působit až komicky.
- Pleť lidí je zelená (nebo má jiný nepřirozený barevný odstín). Stává se to hlavně v situaci, kdy se fotí poblíž trávy nebo stromů, na které dopadá přímé sluneční světlo. To se pak odráží přímo do obličeje lidí a vypadají pak, jako by jim bylo špatně. Typicky: Nevěsta si dřepne v trávě, rozprostře kolem sebe svatební šaty.
- Lidé mají na fotce na zdi za sebou nepřirozený stín, který kopíruje obrys jejich těla. Jedná se o nesprávné použití blesku, kdy fotograf bleskl přímo do obličeje člověka.
- Odlesk blesku na čele, nosu, tvářích a na zubech. Příčina je stejná jako v předchozím případě. Na pleti se tak zaleskne všechna mastnota a pot lidí.
- Lidé se na fotce vzájemně překrývají nebo se překrývají s jinými objekty. Vypadá to pak, jako by cizí ruka trčela z něčí hlavy. Nebo jako by sloup vyrůstal z člověka. Jsou to tzv. fotografické srostlice.
- Hlavy lidí jsou na všech fotkách umístěné do středu. Nepůsobí to esteticky zajímavě, je to nuda. Jsou to tzv. kompoziční středovky.
- Lidé končí na okraji fotky svými klouby. Nepůsobí to hezky. Okraj fotky by měl řezat lidi mezi klouby, tj. např. v délce stehna a ne v kolenech. Stejně tak by ořez při portrétu hlavy neměl procházet krkem. Při detailním portrétu se nepovažuje za chybu řez hlavou, tzn. čelo může na fotce chybět – setkáváme se s tím snad v každém filmu, kde jsou blízké záběry na obličeje.
- Symetrická kompozice není zcela symetrická. Tím myslím to, že střed objektu neprochází středem fotografie, i když to měl být očividně záměr. Jedná se o nedbalost fotografa k detailům.
- Na pozadí fotky jsou objekty, předměty nebo lidé, kteří přitahují nežádoucí pozornost. Například červené dopravní značky, dopravní auta, lidé v sytě barevném oblečení. Fotograf zkrátka nedbá, co se děje v pozadí (třeba za nevěstou a ženichem).
Záměrně jsem nezmínil kýčovité úpravy, šílené barevné filtry, amatérské retuše a jiné nevkusné zásahy do fotografie. Jednak je to totiž předmětem subjektivních preferencí, ale hlavně: kýč není věc, kterou by spolehlivě dokázal určit každý z nás. Připomínám, že cílem bylo vyjmenovat pouze chyby, které dokáže rozpoznat i laik (třebaže si jich může všimnout až po tom, co ho na ně upozorníme).
