Pokud jste fotograf, doporučuji vám zhlédnout 12 dílů seriálu o focení svateb.
Úpravy a retuše
Někteří fotografové vám často svatební fotky vůbec neupraví, pro mě ale svatebním dnem nic nekončí – pečlivě se věnuji každé fotografii zvlášť, protože chci, aby pro vás dělala pěknou vzpomínku i po mnoha letech. Každá fotografie si zaslouží zvláštní pozornost a trochu jiné zacházení. Proto každou fotografii prohlížím zvlášť a upravuji ji podle potřeby.
Retuš pleti na výřezu z ateliérového snímku:
Úprava fotografií ze svatby může být jiná než úprava fotografií ze svatby. V ateliéru bývá mnohem více času na focení, více aranžování, pózování a dokonalejší způsoby svícení. Při svatebním dni nejsou téměř nikdy tak dokonalé podmínky pro focení. U úprav mých ateliérových portrétů často převažují detailní retuše, např. korekce pleti. Řídím se takovým pravidlem, že pleť nesmí vypadat jako hladký plast, nicméně odstraňuji nahodilé a dočasné vady pleti (např. pihy nejsou nahodilé – jsou trvalé a poznávacím rysem člověka, proto je obvykle ponechávám). Retuš ateliérové fotografie může trvat několik hodin. Úpravu svatební fotografie počítám spíš v minutách než v hodinách. Je to dáno zaprvé tím, že je potřeba upravit mnohem více fotografií v krátkém čase (nejsou to jednotky ani desítky fotek, ale jsou to stovky – a nechci dodávat fotografie až půl roku po svatbě). Zadruhé je to dáno tím, že na svatbě vzniká méně blízkých záběrů obličejů (takže není potřeba retušovat pleť tolik do detailů). Zatřetí je to tím, že část svatebních fotografií vychází z reportážního způsobu focení a podle mého názoru by měla do jisté míry zachytit autentičnost vašeho svatebního dne, tj. pravdivost okamžiku. Vždycky říkám: k čemu vám bude fotografie s dokonalými lidmi, když už na ní nebudete k poznání, nebudete to vlastně vůbec vy. Přespříliš vylepšené fotky jsou jen ostatním lidem pro smích, protože vědí, jak vypadáte ve skutečnosti. Na svatebních fotografiích typicky neměním velikost proporcí lidského těla: neprodlužuji nohy, nezvětšuji prsa, nezeštíhluji (dobře, někdy ano, ale jenom mírně, aby nešlo nic poznat), neměním make-up a účesy (fotograf těžko nahradí na stovkách fotek neschopnost vaší vizážistky a kadeřnice), nedělám fotomontáže s výměnou barvy nebo druhu oblečení atd. Chápu, že každý člověk chce vypadat na fotografii co nejlépe, to je také jeden z velkých úkolů fotografa ho tak zachytit, ale dobrý fotograf toto dělá už při samotném focení: úhlem focení (focením zespodu se např. vlivem perspektivy prodlouží nohy, focením zeshora se odstraňuje „dvojitá brada“,…), směrem světla (boční svícení opticky zeštíhlí, atd.), postojem těla (natočení těla bokem k fotoaparátu opět zeštíhluje, atd.). Přehnané úpravy fotografií jsou proto tak trochu zoufalost v tomto druhu focení – ze špatně vyfoceného snímku už těžko uděláte dobrou fotografii.
Svatební fotografie je ale potřeba doladit hlavně z hlediska barevnosti, kontrastu, zesvětlení/ztmavení, opravení náklonu fotografie, ořezu, doostření atd. Toto naopak bývají častější úpravy než u ateliérových fotografií. Protože – jak už jsem psal výše – svatební fotografie vznikají často ve spěchu, bez možnosti opakování a dlouhého promýšlení, u některých důležitých okamžiků rozhodují zlomky vteřin. Vím, že je lepší zachytit důležitý moment ne zcela technicky dokonalý, než ho nezachytit vůbec.
Nevěřte fotografům, kteří vám naslibují tři sta pečlivě retušovaných fotek za pár korun. Pokud by fotograf věnoval jedné fotografii jen patnáct minut času (čas zahrnuje i import z karty, zálohování, výběr z celkového množství fotek, export hotových fotek, upload fotek do sdílených úložišť, výběr do videoprezentace – takže reálný čas na úpravu fotografie by byl mnohem kratší), pak při celkovém počtu požadovaných 300 fotografií by fotograf strávil úpravou fotek 75 hodin, to je více než 9 pracovních dní. Opravdu věříte, že tento čas vám některý profesionál věnuje zadarmo?
Při úpravě fotografií nedává smysl věnovat se každému snímku stejný čas. Svůj čas se snažím rozložit optimálně v závislosti na tom, jestli je fotografie reportážní (např. ranní přípravy, obřad, večerní zábava) nebo stylizovaná (samostatné focení nevěsty se ženichem). Reportážní fotografii úpravy bězně škodí, porušují autentičnost dokumentu, proto se pouze opraví tak, aby vypadala dobře. Ale fotografie stylizovaná je taková, kterou si chcete vytisknout ve velkém rozlišení, pověsit jako obraz na zeď, proto si její příprava zaslouží více času.
Převod do černobílé podoby. Vzadu bylo potlačeno auto se závorou, prosvětlil jsem obličeje novomanželů – zejm. oči ženicha, které byly původně ponořené do stínu.
Korekce expozice (zesvětlení). Softwarovému zesvětlení je lepší se vyhnout všemi dostupnými prostředky přímo při fotografování. Pokud jsem chtěl ponechat detaily mraků na obloze, bylo řešením novomanželský pár uměle přisvítit. Tady jsem chtěl ale na ukázce předvést, co dokáže postproces až v počítači.
Opět zesvětlení fotografie, retuš bílých skvrn v pozadí, černého fleku od softboxu v levém horním rohu a celková úprava barev do zlatých odstínů nízkého odpoledního slunce.
Převod do černobílé s dramatickým zvýrazněním mraků na obloze a zajímavé kontrastní šachovnice na zemi:
Potlačení nepravdivého fialového odstínu na šatech nevěsty, zvýraznění kresby šatů, dramatičtější pojetí oblohy, více kontrastu na cihlové zídce.
Emoce
Fotografie ode mě mluví nejen o tom, že jste se zúčastnili svatby, ale také o tom, co jste v danou chvíli cítili.
1) Není snad nic horšího, než postavit svatebčany rovně před nějakou zeď a nechat je dívat přímo do objektivu. Nuda. Žádný příběh, žádné emoce. Taková fotka říká jen to, že někdo byl na svatbě a že byl donucený pózovat před fotografem. Je děsivé, že drtivá většina všech svatebních fotografií vypadá právě takhle! „Tady se postavte a koukněte na mě. Chci si vás vystavit do vitrínky.“
2) Moje představa svatebních fotografií je taková, že by měla zachytit vztah mezi samotnými svatebčany, nikoli vztah svatebčana s fotografem. Proto by svatebčané měli věnovat co nejvíc pozornosti sobě navzájem, nedívat se do objektivu, ale spíš jeden na druhého. Provádět nějakou činnost a zapomenout na fotografa. Až se na fotografii zadíváte po letech, vybaví se vám určitější vzpomínky vaší nálady a co jste k sobě vzájemně cítili. Svatba v mém pojetí není nudný dokument, ale sled emocí.
Pokročilý převod do černobílé fotografie
Spousta fotografů vám udělá z barevné fotky černobílou jedním automatizovaným kliknutím. Já používám pokročilých převodů, kdy každé fotce věnuji delší čas, abych dosáhl optimálních tonálních kvalit, kontrastu, atp. Na fotografii č. 1 je převod do černobílé jedním kliknutím, na fotografii č. 2 je metoda mnou používaného převodu (plus dokreslený efekt deště – ve skutečnosti opravdu trochu pršelo). Všechny fotografie fotím v originálu barevně – kdykoli je možné z barevné fotky udělat černobílou. Při převodu z barevné fotografie lze nasimulovat různé barevné filtry z objektivu, tzn. hrát si se světlostí každé barvy zvlášť, pak třeba i vytvořit více mezivýsledků a ty nechat splynout dohromady (z jedné mezivýsledné fotografie použít jen rty, z druhé jen vlasy, z třetí jen oči atd…).
U portrétní fotografie jsem zastáncem černobílé úpravy, protože si myslím, že na černobílé fotografii lépe vynikají emoce a charakterové rysy. Barva je občas zcela zbytečná a jen odvádí pozornost od sdělení, které je důležité. Pro mě není významné, že kytice byla červená a šaty namodralé, pro mě je důležité, že se lidé kvůli něčemu objali, že nepláčou dojetím pro nic za nic a že se z nějakého důvodu smějí. Fotografie nemusí nutně ukazovat emoce, ale měla by je probouzet.
Celky i detaily
Fotografie ode mě se zaměřují jak na velké celky, tak i na detaily, které jsou často ostatními fotografy přehlíženy.
Postavu ženicha s nevěstou zvládne (nějak) vyfotit snad každý člověk. Méně lidí si uvědomí, že by bylo dobré nafotit i celou místnost se všemi lidmi naráz, velký prostor v kostele nebo zástup gratulujících svatebních hostů. A ještě méně lidí si uvědomí, že je důležité fotografovat i nepatrné detaily, kterých si člověk běžně ani nevšimne, natož aby je vyfotografoval. Letmý dotek rukou, zajímavý odraz v zrcadle, odlesk svíčky v očích, mihotavé stíny.
Více informací k fotografování svatebních detailů najdete tady.
Reakce dalších lidí (zachycení vedlejšího děje)
Fotografie ode mě zachycují nejen hlavní děj, ale i reakce okolostojících lidí, kterých si jiní fotografové často vůbec nevšímají. Zkušený reportážní fotograf si uvědomuje, že svatební dění se neodehrává vždy pouze tam, kam se váže pozornost všech přítomných lidí. Naopak, někdy jsou zajímavější ty fotografie, které zobrazují smích okolostojících, jejich překvapené výrazy a reakce, kterých si nikdo kromě fotografa během dané chvíle nevšímá. Fotografie níže, zobrazující zametání střepů rozbitého talíře, je jedním z klasických okamžiků svatby, kdy všichni sledují novomanžele a nic jiného. Takových momentů je při svatbě celá řada, dalšími takovými chvílemi jsou hosté při svatebním obřadu, gratulující hosté, lidé pozorující zábavu při focení ostatních svatebčanů (k tomu je zapotřebí mít druhého fotografa), smějící se lidé u žertů po obřadu, lidé sledující první svatební tanec, atd…
Originální úhel pohledu
Velký počet svatebních fotografů často jen cvaká záběry z výšky svých očí, což je škoda – často je lepší pokleknout nebo vyskočit na vyvýšené místo. Svatební fotografie se snažím fotit z různých originálních úhlů pohledu. Je až s podivem, kolik svatebních „fotografů“ dokáže nafotit celou svatbu kompletně vestoje bez jediného pokleku (bolí je kolena, nechtějí si zašpinit kalhoty, nenapadne je fotit jinak?) a nemají žádnou snahu změnit úhel focení. Třeba u skupinových fotografií bývá někdy vhodné fotit z vyšších míst, aby bylo vidět všem lidem do obličejů. Někdy se fotograf dostane do davu, stačí pak pozvednout fotoaparát nad hlavu. Nejběžnější je ale focení z nižších pozic, při nahnutí, pokleku nebo lehnutí fotografa. I malé změny ve výšce fotoaparátu dávají svatebním fotografiím výrazně jinou podobu (porovnejte níže nudný úhel pohledu na fotografii č. 1 a zajímavější podhled na fotografii č. 2). Lidé z podhledu vypadají opticky vyšší (využíváno často při vstupu nevěsty do obřadní místnosti), někdy pyšnější, vznosnější, dominantnější, často se podhledem prostě jen vyloučí nevhodné okolní prostředí (na pozadí např. zmizí ošklivá auta, zůstanou jen větve stromů a obloha). Naopak z nadhledu může být záběr na člověka lichotivější v tom, že zmizí druhá brada (je schovaná pod obličejem, člověka to zeštíhlí), nejsou vidět nosní dírky, atd.
Sametově rozostřené pozadí (bokeh)
Svatební fotografie ode mě mají díky drahé technice sametově rozostřené romantické pozadí, které levnými fotoaparáty nezachytíte.
K menší hloubce ostrosti (rozostřenému pozadí a popředí) přispívá několik různých faktorů, jedním z nich je velikost snímače ve fotoaparátu. Malé kompaktní fotoaparáty mají snímače oproti zrcadlovkám mnohem menší, proto většinou nemají šanci zachytit kouzelné rozostření, které dodává svatebním fotografiím romantickou atmosféru. Kromě toho má rozostření pozadí (i popředí) výraznou funkci v tom, že pomáhá fotografovi v tom, aby lépe upoutal divákovu pozornost k přesnému místu na fotce, kvůli kterému fotografii pořídil (může např. zaostřit jen na jeden obličej v řadě lidí, tento jeden obličej je pak na fotce vidět jako jediný ostře – ostatní obličeje v řadě před i za jsou záměrně rozostřené). V neposlední řadě rozostření umožňuje oddělit nějaké rušivé pozadí od popředí (nebo naopak), pozadí se pak může dokonce rozostřit natolik, aby úplně zmizelo (např. nehezká auta na pozadí fotky).
Profesionalita bez kýče
Někteří esteticky méně citliví fotografové bohužel nepoznají kýč do čisté profesionální fotografie. I když se jim povede něco vyfotit, totálně to pak zkazí dodatečnou úpravou v počítači. Na fotografii níže naleznete některé často používané kýčovité prvky. Častými chybami amatérů (zejm. při úpravách fotek) jsou:
- kýčovitá póza, která nemá žádné sdělení (fotku s pózou jako je ta dole vám může nafotit každý rodinný fotograf, na tu si nemusíte najmout profesionálního fotografa)
- různé rámečky, ať už pravoúhlé nebo do různých děsivějších srdíčkových a jiných tvarů, vržené stíny nebo jiné efekty kolem rámečků
- nepřirozeně zvýrazněné nebo změněné barvy (může za to špatný estetický cit, nezkalibrovaný monitor, snaha dohnat originalitu fotky?)
- hororové fotomontáže a neuváženě použité photoshopové filtry – slon na svatbě, nevěsta s křídly, zmenšený ženich pod botou nevěsty,…
- nevzhledné a obrovské podpisy autora – dejte si pozor, ať vám nehyzdí všechny vaše fotografie (osobně nedávám svůj logotyp na fotky, které jsou určené pro klienta)
- černobílá fotografie s barevným akcentem (barevná je např. jen kytice nebo rty, klobouk atp.) – každá úprava fotografie by měla mít svoje odůvodnění a i barevný akcent může mít někdy svoje správné odůvodnění (často v reklamní fotografii) – většinou ale ve svatební fotografii žádné odůvodnění nemá a tahle úprava je žádaná jen kvůli prvoplánovému efektu líbivosti.
Magie světla
Začínající fotografové často nevědí, jak správně použít blesk. Když už nějaký blesk mají, prostě ho namíří dopředu a blýsknou – je to přece snadné. Vůbec si pak ale neuvědomí, že jednak všechny oslní (pozor na oči malých dětí!), někdy mají lidé po přímém zásahu bleskem neblaze proslulé červené oči nebo odlesky v brýlích, objekty získávají nepřirozený barevný nádech, na pleti jde vidět všechna její mastnota, za lidmi se objeví hrozivé hororové stíny (které tam rozhodně původně nebyly) a všichni lidi se „zplacatí“ – protože světlo svítí přímo zepředu, takže lidi vypadají jako podivné ploché kulisy bez objemu. Na fotografiích dole jsem použil blesk, protože pozadí bylo světlé a postavy v popředí zcela ve stínu. Na fotce č. 1 je blesk nesprávně nasměrovaný přímo dopředu, na fotografii č. 2 je blesk použitý o něco lépe – nasměrovaný vzhůru tak, aby blýskl do zdi za mnou. Velká plocha zdi se tím rozzáří, stane se zdrojem měkkého světla, takže světlo vyfoceným lidem lichotí mnohem více než v prvním případě.
Úsměv sluší každému
Když všechny fotografie ze svatby vypadají jako ta dole na obrázku č. 1, tak by se měl fotograf nad sebou zamyslet. Svatební fotograf musí umět nejen fotit, ale také lidi ve správný čas rozesmát. Není to umělé, protože lidi se na svatbě často chtějí bavit a chtějí se smát. Umělá je naopak zaraženost a nesmělost před fotoaparátem a před cizím člověkem – a je právě na fotografovi, aby nesmělost co nejrychleji odboural.
Svatebčané na fotce č. 1 (první aranžovaná fotka na dané svatbě) se tvářili natolik vážně, až jsem se sám zalekl a na pomoc přizval jednoho z jejich blízkých, kterého jsem pasoval do role rozesmívače. Jen jedna z možností, která zaručeně pomáhá…
Postřehnout zajímavé okamžiky
Svatba se dá nafotit nudně, ale i poutavě. Při svatebním focení je to o to těžší, že většinou není času nazbyt. Snažím se fotografovat ve jménu kreativity i v době, kdy sám do ničeho nezasahuji. Takhle jsem např. zachytil snímek zobrazený dole, kdy jeden ze svatebních hostů pozvedl na chviličku mobil, aby zachytil novomanžele při krájení svatebního dortu – využil jsem příležitosti a rychle zareagoval – přeostřil jsem tak, že novomanželé jsou na výsledném snímku vzadu rozostření, hlavní motiv je přitom vidět na displeji mobilního telefonu. Proč by měly fotky z každé svatby vypadat úplně stejně, když je možné zapojit tvůrčí snahu?
Čisté výtvarné kompozice
Váš kamarád, sestřenice nebo strýc vám možná dokážou svatbu nacvakat zadarmo, ale pokud nemají výtvarný cit a zkušenosti s fotografováním, něco vám bude na fotkách určitě chybět. Je to kompozice. Nechci tu vysvětlovat teorii kompozice – postačí zjednodušeně říct, že fotografie s pěknou nebo zajímavou kompozicí lahodí oku více a působí jako obraz umělce, který lze pověsit ve velkém formátu metr krát metr na stěnu, aniž by se za to člověk musel stydět.
Zajímavého kompozičního uspořádání je možné docílit mnoha způsoby: linie vedoucí k hlavnímu objektu (foto č. 1), rámováním (foto č. 2 a 3), pravidlem zlatého řezu,… Bohužel spousta svatebních „fotografů“ neumí víc než zamířit objektiv doprostřed scény a zmáčknout spoušť. Vznikají pak neblaze proslulé „středovky“, kdy je na fotce hlavní motiv umístěný do středu fotografie, což je pro diváka nuda a utrpení.
Skupinové pózy které nenudí
Určitě všichni znáte ty skupinové svatební fotografie, kde všichni stojí v řadě vedle sebe s naštvaným pohledem upřeným přímo do objektivu fotoaparátu. Nuda. Co víc, taková fotka říká jen „byli jsme tu“. Neříká ale „byl to skvělý den“, „cítili jsme se vesele“, „vážíme si novomanželů – přišli jsme kvůli nim, ne kvůli fotografovi“.
Nápadité stylizované fotografie
Jak správně postavit nevěstu se ženichem? To je jedna z věcí, u kterých lze nejvíc poznat rozdíl mezi amatérským fotografem a zkušeným profesionálem. Obyčejný cvakálek vás nechá stát rovně břichem přímo k fotoaparátu, protože neví, že takto budete vypadat širocí a tlustí. Neví, co je řeč těla, takže vás nechá v páru stát tak, že budete vypadat jako dva cizí lidé, kteří k sobě nepatří. Budete se hrbit, budete stát v nepřirozených pózách, bez špetky originality a kreativity.
Můj přístup k pózování při svatebním dni je takový, že pózy musí být pro svatebčany:
- málo obtížné,
- rychle proveditelné,
- pózy nesmí být pózy.
Vysvětlím dále:
1) Jednoduchost póz je důležitá kvůli tomu, že na svatbách běžně nefotím modelky, ale jsou to lidi, kteří nemají s pózováním většinou žádné zkušenosti. Svatební den není škola pro začínající modely. Jednoduché pózy ale neznamená nezajímavé pózy. Pokud nevěsta neví, kam s rukama, o to víc se musí snažit fotograf. Fotograf odvede nejvíc dřiny, jednoduché pózy doplní rozestavením jednotlivých prvků fotografie, okolním prostředím atp.
2) Rychlost provedení póz je důležitá kvůli tomu, aby fotografování probíhalo plynule a hlavně aby svatebčany nenudilo a neotravovalo. Můj obvyklý přístup je takový, že pokud některá póza není hned dokonalá a není možná ani její rychlá náprava, je lepší zkusit něco jiného. Je to ale vždy věc společné domluvy, kolik času a úsilí jsou svatebčané ochotni věnovat do jedné výsledné fotografie.
3) Pro svatební den nerad používám slovo póza. Focení v mém pojetí je totiž nenásilné, bez umělého pózování, ženich s nevěstou by si měli ten okamžik především užívat. Nemá to být jen o focení. Když si jako novomanželé skvěle ten čas spolu užijete, bude to pak cítit i z fotografií. K čemu jsou svatební fotky dvou perfektně naaranžovaných lidí, ze kterých jde cítit jen chlad? Podle mě jsou to fotky do magazínu, nejsou to fotky na památku vašeho svatebního dne. Měli byste vypadat hlavně přirozeně. Každý pár se k sobě navzájem chová trochu jinak a je nežádoucí ho uměle stavět do pozice dokonalých manekýnů. Nevěsty a ženichové ze všech svateb by pak vypadali hodně podobně. Ztratila by se tím jejich osobitost, nálada a přirozenost. U stylizovaného focení mi jde o toto: umělou cestou se dostat k něčemu přirozenému. Na druhou stranu – jako skoro všude, i tady se snažím o určitou rozmanitost ve způsobu focení, takže o některé nejvíc populární pózy vás, milé nevěsty, neošidím. Přesto umělá póza (ačkoli se jí na fotografiích taky věnuji) pro mě není zdaleka nejdůležitější. Na prvním místě u svatební fotografie jsou pro mě vždy emoce, které ve vás fotografie probudí.
Více fotek naleznete v ukázkách svatebních fotografií.
