Práce svatebního fotografa je charakteristická tím, že zákazníkům dodává velké množství fotografií, které se obvykle počítá na stovky. Není výjimkou, že během celodenního fotografování svatby vzniknou tisíce snímků. Jak takové množství fotek v rozumném čase setřídit a upravit? Přináším vám náhled do mého pracovního postupu, který mohou efektivně použít nejen svatební fotografové, ale všichni, kdo musí upravit spoustu fotek, po návratu z dovolené, rodinné oslavy, atp.
Můj pracovní postup jsem postavil na základě výhod pásové výroby s opakovanou činností. Fotografie kolem mě „procházejí na běžícím pásu“ a já se soustředím pouze na opakování jedné činnosti. První činnost je ohodnocení fotografie. Až kolem mě projde celý pás, znamená to, že všechny fotky jsou ohodnocené a já pustím pás znovu od začátku, abych se soustředil na další elementární činnost. Tou je ořez fotografií. Potřetí opravuji barevné a tonální vlastnosti. Při čtvrtém průchodu vybrané fotografie retušuji. Při retuších používám stejný sériový postup s využitím spouštění dávkových akcí: Nejdříve všechny fotky zkapalním, potom u všech retušuji zuby, potom u všech pleť, atd.
Jaké jsou výhody „pásového“ zpracování fotek?
- Celý proces velice urychlím! Protože nehledám každou chvíli jiný nástroj, provádím opakovaně dokola stejnou činnost. Můžu používat opakovaně stejné klávesové zkratky nebo využít přeprogramování myši. Můžu používat photoshopové akce a jiné dávkové zpracování.
- Konzistentní vzhled fotografií. Všechny fotky upravuji stejnou metodou, při stejném denním osvětlení, při mém stejném vnitřním emocionálním rozpoložení. Těžko se stane, že by některé upravené fotky vypadaly úplně jinak než ostatní.
- Když se soustředím vždy jen na jednu věc, dokážu ji provádět s větší soustředěností, tj. lépe.
- Nikdy nezapomenu na žádnou elementární úpravu. Pokud bych upravoval jednu fotku po druhé, mohlo by se snadno stát, že u některé zapomenu např. vyretušovat pleť (nezapomeňte, že tu píšu o úpravě obrovského množství fotografií, které po chvíli dokáže otupit bystrost vnímání).
- Jelikož se ke každé fotografii vracím několikrát v časových odstupech, můžu se na fotku dívat vždy čerstvým pohledem. Pokud mě při opakovaném zhlédnutí začne nudit nebo mi na ní začne něco vadit, mohu ji dodatečně vyřadit z výběru. Pokud fotograf upravuje jednu fotku od začátku do konce, dochází k „únavě očí“, to v praxi znamená, že si snadno může zvyknout na úpravy, které u ní provedl, které jsou ale přehnané nebo jiným způsobem špatné. Zkušení fotografové doporučují neposílat hotové fotky klientům hned po úpravě, ale vrátit se k výsledku v dalších dnech „s čerstvým pohledem“. S mým „pásovým“ zpracováním se ale nikdy nesoustředím na fotku příliš dlouhý čas, takže se tento problém eliminuje.
- Postup práce se stává rutinní záležitostí, nemusím být tolik ve střehu, naopak můžu u práce relaxovat a poslouchat písničky :-) Když upravujete fotky jeden den, tak vám nevadí přemýšlet o trochu víc. Když ale upravujete fotky každý den půl roku v kuse, pak si prostě potřebujete práci zjednodušit, jinak byste se z ní zbláznili.
- Pokrok v práci je lépe měřitelný. Vím, kolik jsem toho udělal, kolik mi toho zbývá. Dokážu lépe pracovat s časovými odhady. Nestane se mi, že bych se hodiny zavrtal v úpravě jedné fotky a dostal se tak do časového skluzu.
Jaké nevýhody má pásové zpracování fotek, dá se využít ve všech situacích?
Jaká je nevýhoda pásového zpracování? Rutina je zároveň i nevýhodou. Úprava fotek už není tolik zábavná, jako když upravujete jednu fotku po druhé a když vidíte, jak se vám pod rukama proměňuje od začátku do konce.
Nedokážu si představit, že bych fotografie upravoval způsobem, že bych nejdříve kompletně upravil jednu fotografii, teprve poté, co bych ji dokončil, tak bych přešel ke druhé fotografii, atd. Především kvůli obrovskému prodloužení času práce. Samozřejmě záleží na tom, jaké fotografie zpracováváme. Třeba ateliérové portréty, u nichž nejsou výsledkem stovky fotek, ale jen jednotky, se upravují jiným postupem. Tento článek je ale o hromadném zpracování velkého množství fotografií.
Lightroom vs. Photoshop – který je lepší?
Lightroom je skvělý nástroj, který efektivně podporuje celé fotografovo workflow od importu, přes třídění, úpravy, až k exportu a publikaci fotografií. Většina lidí zná Photoshop, světově proslulý program na úpravu fotografií. Jenže Lightroom a Photoshop se každý používá pro jiný účel, nedá se tedy říct, že jeden by byl lepší než druhý, ideální je používat je ve spojení oba paralelně.
Lightroom je především katalogový nástroj a editor umožňující práci s velkým množstvím fotografií najednou. Umožňuje rychlé dávkové zpracování a zejména globální úpravy. Globální úprava je taková, která mění celou fotografii (např. ztmavení/zesvětlení celé fotky, úprava sytosti barev celé fotky, atp.).
Oproti tomu Photoshop je více zaměřený na lokální úpravy jednotlivých fotografií. (např. retuše pleti, ztmavení/zesvětlení vybraných částí fotografie, úprava sytosti barev vybrané části fotky, atp.).
Celé moje workflow přípravy fotografií sestává z těchto procesů:
- Import fotografií a zálohování
- Výběr fotografií
- Úprava fotografií
- Ořez a náklon fotografií
- Globální úpravy: korekce vyvážení bílé a expozice
- Lokální úpravy: Retuše ve Photoshopu
- Export fotografií a upload do online úložišť
1. Import fotografií a zálohování
Na disk počítače importuji fotky ze všech paměťových karet. Přitom používám automatické pojmenování fotografií a organizované ukládání fotografií do struktury složek podle pevných pravidel, abych se ve svých obsáhlých úložištích dobře vyznal i za několik let.
Pokud importuji fotografie z jedné zakázky, kde jsem používal více foťáků (nebo více fotografů), je možné dodatečně opravit synchronizaci času fotoaparátů tak, abych měl všechny výsledné fotografie správně seřazené podle času jejich pořízení. K importu fotografií používám Lightroom, který synchronizaci umožňuje.
Po importu všech fotografií a převedení formátu RAW do DNG nezapomenu všechny soubory zazálohovat na další disk.
2. Výběr fotografií
Při výběru fotografií se s nimi zároveň seznamuji, prohlížím si je, nejen hlavní téma, ale i předměty a výrazy lidí na pozadí, které jsem třeba v okamžiku focení nemusel vždycky všechny postřehnout. Výběr fotografií je myslím činnost, která je nejvíce náročná na udržení vnímavosti.
Musím zodpovědně určit, která fotografie je lepší než druhá, která si zaslouží dostat se do finálního výběru a která ne. Někdy se tedy mezi fotkami vracím a vzájemně je porovnávám. Vyřazuji technicky nevyhovující fotografie. Někdy je obsah fotografie důležitější než technická stránka, je potřeba se na to dívat očima klientů.
Nejtěžší je pro mě zodpovědně vybírat fotky skupinek svatebních hostů. Člověk si musí prohlédnout několik desítek, někdy i stovky lidí na každé fotografii zvlášť. Neměli by mít zavřené oči, otevřená ústa, nelichotivý výraz obličeje. Výběr skupinových fotografií mi trvá třeba i třikrát delší dobu než výběr jiných fotografií.
Když už fotografie prohlížím jednu po druhé, využiji to k tomu, abych označil fotky, které budou muset projít lokálními úpravami, na kterých budu muset např. vyretušovat cigaretový nedopalek na zemi, atp. Takovým fotografiím osobně přiřazuji příznak červené barvy.
Na výběr fotografií má každý fotograf určitě svoji vlastní osvědčenou metodu. Já to dělám tak, že vítězné fotky označuji jednou hvězdičkou. A to je všechno. Žádné vlajky, barvy, dvě nebo více hvězdiček. Prostě jedna hvězdička pro postupující, žádná hvězdička pro vyřazené. Postup musí být naprosto jednoduchý a zvládám ho ovládat jen tlačítky jedné ruky na myši.
3. Úprava fotografií
3.1 Ořez a náklon fotografií
Vybrané fotografie si vyfiltruji podle příznaku hvězdičky a začíná třetí proces: ořez a náklon fotografií, které provádím současně. Pro ořez a náklon fotografií je pro mě opět stěžejní nastavení počítačové myši.
3.2 Globální úpravy: korekce vyvážení bílé a expozice
K vyvážení bílé barvy fotek a tonálním korekcím často využívám dávkové zpracování. Vybírám fotografie za sebou, které mají mít společné vlastnosti (např. všechny fotky z prostoru obřadní místnosti nebo všechny fotky zvenku, atd.), potom je upravím synchronizovaně všechny naráz. Korekce barev a světlosti jdou v ruku v ruce, takže je upravuji společně.
3.3 Lokální úpravy: Retuše ve Photoshopu
Do Photoshopu u mě postupuje jen vybraná podmnožina Vyvolených fotografií, která si to zaslouží :-) Photoshop je totiž mocný nástroj, ale úpravy v něm jsou časově náročné a je potřeba zohlednit Paretovo pravidlo efektivity. Už jen otevření fotografie ve Photoshopu zabere vteřiny navíc. Pokud upravujete obrovské množství fotografií, musíte každou vteřinu vnímat v součtu, tedy jako hodiny práce navíc.
Ve Photoshopu mám připravené dávkové akce, které spouštím klávesovými zkratkami – obvykle funkčními klávesami. Vždy si otevřu více fotek zároveň a dávkově vkládám vrstvy na všechny z nich „zároveň“. Pak používám opět přístup „sériové“ výroby, když na všech fotkách upravím vlasy, pak na všech zuby, pak na všech pleť, atd.
4. Export fotografií, zálohování a upload do online úložišť
Nakonec fotky exportuji do různých velikostí podle potřeby. Nezapomenu zazálohovat celou provedenou práci, tedy katalog Lightroomu a upravené TIFF fotky z Photoshopu. Menší velikost fotografií uploadnu do online galerií, maximální velikost fotografií posílám klientům v zabalených archivech. Pro posílání fotografií online jsem v minulosti používal různé české služby jako Ulož.to nebo Úschovna.cz. V současnosti preferuji WeTransfer.com.
Pokud posíláte velké množství fotografií a nechcete si platit prémiové služby, bude se vám hodit rozdělení balíku fotek na několik částí. K tomu využijete archivátory, kterým zadáte, jaká je max. velikost zabaleného archivu (např. 2 GB pro WeTransfer) a archivátor (doporučuji např. SpinZip) pak automaticky fotky rozdělí na několik částí.
Jaký je váš postup práce s velkým množstvím fotek?
Jak třídíte a upravuje fotky vy? Dejte vědět v diskuzi.
Děkuji za zajímavý článek. Nefotím profesionálně, ale s velkým objemem fotek z nějaké akce/dovolené občas (asi jako každý) bojuju a ten Vámi popsaný postup provádění úprav formou postupných samostatných kroků se mi zdá inspirativní z více pohledů – jak z pohledu systematičnosti práce, tak pro vytvoření lepšího předpokladu pro sjednocení přístupu k fotkám (a jejich vizuálu) a i pro ten opakovaný návrat k jednotlivým fotkám v průběhu jednotlivých fází úprav a možnost vždy trochu nového pohledu na každou fotku, její nové zhodnocení v kontextu fotek ostatních apod.
Pane Šílo, děkuji Vám za komentář a zpětnou vazbu. Přeji spoustu skvělých fotek ;-)