Argumenty na obranu úprav fotografií

Upravovat fotky nebo neupravovat? Není upravená fotka jen lež? Měly by se fotky retušovat nebo by měly zůstat nezměněné přesně tak, jak byly vyfocené?

Snad každý fotograf, který upravuje svoje fotografie v grafických editorech v počítači, se jednou od nějakého kritika dozví, že jeho fotky neodpovídají realitě. Jsou to nikdy nekončící spory zastánců úprav (tzv. postproces, postprocessing nebo postprodukce) proti puristickým zastáncům čisté, „pravdivé“ fotografie. Neříkám, že z těchto dvou přístupů je jeden špatný. Oba přístupy mohou rozhodně vést ke skvělým fotografiím a oba mají i své pevné pozice v jistých žánrech (např. dokumentární, novinářská fotografie vyžaduje spíše neupravené fotky).

Pokud však někdo samoúčelně používá Photoshop (Lightroom, Zoner, Gimp nebo jiný nástroj), je nejspíš něco špatně. Úprava fotky by měla zvýšit její hodnotu. Laik na profesionálně retušované fotografii nepozná, že byly provedeny nějaké úpravy. Oproti tomu amatér se většinou vyznačuje tím, že retuše a úpravy bohužel přežene (je očarován silou grafických programů) a člověk hned pozná, že něco na fotce měnil: příliš vybělené zuby, dokonalé bělmo očí, vyžehlená pleť, příliš dokonalé proporce těla, příšerné rámečky fotek, nepovedené barevné změny… Otázkou tohoto článku však není, jak docílit toho, aby úpravy byly nerozpoznatelné, ale jestli vůbec upravovat – i kdyby nikdo nic nepoznal. Je to správné? Co na to etika fotografa?

Jelikož sám fotografie upravuji, v dnešním článku jsem se postavil na stranu zastánců úprav fotek:

  1. Co je to přesně ta realita? To, co vidíte vy? To, co vidím já? Nebo spíše to, co se promítá na senzor fotoaparátu? Černobílá fotografie je lživá? Co tvrdí psychologie subjektivního vnímání? Jak se skutečnost zobrazovala v průběhu dějin umění od pravěku až po současnost? Dokážou technické limity fotoaparátů zachytit reálnou skutečnost?
  2. Retuš je jen jeden z mnoha faktorů ovlivňujících „pravdivost“ fotografie. Jde i o světlo (jestli je tvrdé/měkké, jakou má sílu, směr, barvu,…), jaký je make-up, jaké je oblečení, jaká je pravdivost lidského výrazu,… To všechno velmi ovlivní vzhled a pravdivost fotografie
  3. Různí tvůrci mají různé cíle. Někdo se snaží o dokonalou dokumentární věrnost, jiný člověk ale o kreativní tvorbu. Každý autor se nemusí chovat stejně.
  4. Samozřejmě záleží na žánru a záměru fotografie, některé fotky je vhodné retušovat více než jiné (a některé vůbec).
  5. Je úprava fotky lež? Pokud tvrdíme, že jsme upravenou fotografii neupravili, tak určitě. Když to ale přiznáváme, tak proč ne?

Pokud člověk více sedí za monitorem počítače a stále jen retušuje, měl by se zamyslet nad tím, jestli je to opravdu to, co chce. Nestává se z něj nedobrovolně retušér, přestože chtěl být původně fotografem? A nestačilo by pouze více přemýšlet u samotného focení, aby se nic nemuselo napravovat a „vylepšovat“ v počítači? Jsou vaše úpravy fotek skutečně nutné a potřebné? Každou úpravou fotografie strávíte nějaký čas a pokud upravujete fotky pro klienta, nejspíš vám tento čas bude muset zaplatit. Nemůžete vaše úpravy automatizovat pomocí lightroom-presetů a photoshop-akcí? A vůbec, přeje si klient upravené fotky nebo si to přejete vlastně jen vy? A nezapomeňte, že znalost Photoshopu z nikoho ještě nedělá fotografa.

Mohlo by vás také zajímat

Vaše názory pište do komentářů.

Sdílejte prosím!

Štítky:

Blog svatebního fotografa » Postproces svatebních fotografií
31. 5. 2013, aktualizace 14. 7. 2020
Autor: svatební fotograf Petr Doležal

Odebírat
Upozornit na
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments