První dojmy z bezzrcadlovky Canon EOS R

Moje první dojmy z bezzrcadlovky Canon EOS R.

Mám rád nové technologie. Starší modely fotoaparátů mají v bazarech výhodnější ceny, já si ale neumím odpustit nákupy fotoaparátů z nejnovějších řad. Doteď jsem používal Canon EOS 5D Mark IV, byl jsem mezi prvními, kdo s ním fotil, a přinášelo mi to radost. To už je ale pryč, ve světě fotoaparátů teď už dlouho panuje téma plnoformátových bezzrcadlovek. Jako první přišla v roce 2013 s full-frame CSC fotoaparátem firma Sony (když opominu starší Leicu M9), a tak předběhla konkurenci. Jako celoživotní příznivec Canonu jsem si ale musel pár let počkat, až s něčím podobným přišel i Canon. Teprve v září 2018 byl představen první full-frame CSC fotoaparát značky Canon: EOS R. Je super, že jsem si Canon EOS R mohl před samotným nákupem nejdříve na 3 dny bezplatně zapůjčit z testcentra FotoŠkody a důkladně si ho vyzkoušet. Se zlatou zákaznickou kartou FotoŠkody stačí složit zálohu ve výši poloviční hodnoty fotoaparátu. Popíšu vám první dojmy, které jsem měl při jeho používání. Zároveň ale předběhnu a rovnou napíšu, že Canon R jsem si nakonec bez váhání koupil a jsem s ním spokojený.

První pohled na Canon EOS R

Displej v horní části fotoaparátu zobrazuje režim snímání, i když je fotoaparát vypnutý (stačí vložená baterie). Nahrazuje tak tradiční otočný volič režimů. Zajímavé! Fotoaparát je poměrně lehký a grip se výborně drží. Mám dlouhé prsty a kvůli užšímu tělu se mi drží dokonce lépe než zrcadlovka. Držení fotoaparátu u mě nabývá o to větší důležitosti, že nepoužívám při práci jistící popruhy.

Dotykový výklopný displej

Jak to, že na těle fotoaparátu je tak málo tlačítek? No ano, spousta se toho dá ovládat přes zadní displej, který reaguje skvěle. A je výklopný do všech stran! Paradoxně jsem měl možnost tuhle libůstku využívat pouze u levnějších fotoaparátů, protože 5D IV nemá výklopný displej, dokonce ani 6D ho neměl. Pro reportážní focení svateb poměrně zásadní vlastnost, která mi často chyběla. Konečně budu moct pohodlně fotit přímo od země posypané okvětními lístky, aniž bych si musel při obřadu lehat na zem. Budu moct fotit přímo od hladiny vody nebo dole mezi trávou a květinami. Konečně mohu zvednout fotoaparát do výšky a fotit dort nebo tancování svrchu, aniž bych musel kompozici a ostření jen odhadovat.

Programovatelná tlačítka

Kde je ale to tlačítko Drive, abych mohl změnit režim řízení z one-shot na kontinuální? Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nikde jsem ho nenašel. Leda že by… tlačítko… M-Fn (Multi-Function)? Úspěch! Aha, funkce všech tlačítek se dá dobře navolit podle vlastních potřeb. No dobře, budu si to pamatovat. Horní tlačítko M-Fn je trochu zdlouhavější varianta, teď už mám přepínání SERVO/ONE-SHOT nastavené na zadním tlačítku se symbolem hvězdičky (tj. původně Tlačítko blok. AE).

Systém ostření Canonu EOS R

5655 pozic ostřícího bodu. Ale co je pro mě důležitější… Konečně fotoaparát, který dokáže přiblížit ostřící body úplně až k okrajům hledáčku! Nádhera! Kolikrát mi tohle u zrcadlovek scházelo. Že by to byl konec neustálého „zaostři a pak teprve rekomponuj pohybem fotoaparátu“? Konečně můžu volit kompozici a pak teprve ostřit.

Při extrémně nízkých hloubkách ostrosti jsem doteď po zaostření už raději neměnil kompozici v záběru, abych měl jistotu ostrosti správné části obsahu. Často to ale znamenalo ostřit pouze kolem středu a ve finále snímek v postprocesu oříznout. Konečně volnost v ostření, konec zbytečných ořezů, konečně! Zároveň tím pádem mohu daleko častěji používat režim řízení SERVO místo ONE-SHOT, protože změny kompozice po zaostření už zkrátka nebudou potřeba (až na výjimečné případy typu „vzlet holubic po svatebním obřadu“).

Automatická detekce obličeje a očí

Automatické ostření na oči funguje pouze z krátké vzdálenosti. Bohužel ani s firmwarem 1.2.0 nefunguje automatická detekce naprosto spolehlivě. V ideálních podmínkách je ale funkce velice dobře použitelná a rozhodně ji budu využívat, protože je mnohem rychlejší (a přesnější!) než všechny manuální změny ostření. V neopakovatelných situacích reportáže se na ni ale spoléhat zatím nebudu, byl by to docela hazard. Jedno ze zadních tlačítek jsem nastavil na přepínání mezi klasickým bodovým ostřením a detekcí obličeje. Mohu tak rychle reagovat na situaci přede mnou a jedním kliknutím změnit způsob automatického ostření. Kéž by Canon časem přišel s dokonalejší aktualizací firmwaru pro ostření, viděl jsem, že Sony je v tomto opravdu lepší.

Detekce obličeje už uměly i dřívější modely zrcadlovek přes živý náhled (Live View), ale přiznám se, že jsem ji nikdy předtím nevyužíval (pomalé a pouze přes nevýklopný displej 5D IV nepohodlné držení fotoaparátu).

Určení objektu pro zaostření

Co mě osobně překvapilo a o čem si myslím, že se příliš nehovoří, je možnost manuálně (klepnutím na displej) určit objekt, který má fotoaparát automaticky sledovat (když se změní kompozice nebo když se objekt sám pohybuje). Systém ostření automaticky rozpozná velikost objektu a drží se ho. Nefunguje to sice podle ideálních představ, ale pro určité příležitosti to funguje dostatečně dobře, takže je to určitě použitelné.

Ostření pomocí dotykového displeje „touch and drag AF“

Jelikož na fotoaparátu chybí joystick pro ovládání pohybu ostřícího bodu, byl jsem nutně hodně zvědavý, jak pohodlné bude ovládání pomocí displeje. Dotyk na displeji reagoval pro mě uspokojivě a zdál se mi dokonce mnohem rychlejší než při ovládání joystickem. Má to ale několik nesnází.

V minulosti jsem se přeučil focení tak, abych se do hledáčku díval svým dominantním levým okem (levým okem tak sleduji v hledáčku např. novomanžele při obřadu, otevřeným pravým okem zároveň sleduji plačící rodiče nebo jiné dění kolem mě. Sledování hledáčku levým okem má tu nevýhodu, že musím mít nos nalepený přímo na displeji foťáku. A když teď chci používat displej jako ovladač pro ostření, není to prostě možné. Začal jsem tak znovu používat pravé oko pro sledování hledáčku. Nebyl to zase tak veliký problém, jak jsem si zpočátku myslel. Už během prvního dne jsem začal automaticky přikládat pravé oko místo levého.

Pro ostření jsem si nejdříve navolil spodní pravou čtvrtinu displeje. Brzy jsem ale zjistil, že více mi bude vyhovovat horní pravá čtvrtina. Při změně orientace fotoaparátu z vodorovné do svislé polohy jsem zjistil, že oblast displeje pro ostření se automaticky nemění. Takže při svislé portrétní poloze fotoaparátu mám najednou oblast pro ostření v horní levé čtvrtině. V menu jsem nenašel možnost, jak by se toto dalo automaticky měnit, aby aktivní oblast displeje zůstala neustále v pravé části. No možná je to tak lepší a časem si na to zvyknu… Říkal jsem si, že když nic jiného, tak s přídavným gripem BG-E22 to bude určitě lepší, protože s ním má fotograf ruku stále vpravo, nikdy nahoře. Nakonec jsem grip BG-E22 vyzkoušel (byl dodán zdarma v balíku spolu s fotoaparátem), ale používat ho nebudu. Hlavně kvůli přidané hmotnosti fotoaparátu (grip + jeden akumulátor navíc). Zdá se mi pohodlnější pro celodenní používání nosit odlehčenou bezzrcadlovku.

Ostření nakonec používám v pravé polovině displeje (ovládá se dobře z vodorovné i svislé polohy fotoaparátu). Po dvou nafocených svatbách jsem se rozhodl používat relativní posun ostřícího bodu (posun z aktuální pozice ostřícího bodu, nikoli absolutní klepnutí do místa, které chci zaostřit). Relativní posun je pomalejší než absolutní, je ale přesnější a nevede k chaotickým omylným přeostřením.

Baterie LP-E6 pro Canon EOS R

Jako uživatel Canon EOS 5D Mark IV mám radost, že Canon EOS R používá stejný typ akumulátorů. Výdrž baterií mě velice příjemně potěšila. Ačkoliv Canon sám udává výdrž okolo 370 snímků (dle kritérií asociace CIPA), tak reálná výdrž na můj několikaletý akumulátor byla kolem 1.000 fotografií! Několik málo baterií mi tak určitě pokryje celý svatební den :-)

Tiché fotografování (tichá závěrka)

Canon EOS R umí fotit naprosto neslyšně. Modelka se mi svěřila, že je to pro ni příjemnější, když neslyší cvakání závěrky. Navíc si mohu ulovit pár momentek naprosto nenápadně, aniž by mě zvuk prozradil. Tiché snímání má ale řadu nevýhod, které pramení z jeho principu. Princip tichého snímání je založený na elektronické závěrce, která nepoužívá mechanické části, jednotlivé pruhy senzoru jsou ale exponovány poměrně pomalu za sebou (nedochází k záznamu „celého obrazu v jeden okamžik“).

Deformace obrazu při tichém snímání

Při prohlížení prvních snímků pořízených s tichým snímáním jsem na velkém monitoru objevil, že některé fotografie jsou mírně (ale znatelně) deformované. Nestalo se to jen při rychlém pohybu objektu ani při dlouhém pohybu fotoaparátu, protože tu a tam jsem našel takové snímky uprostřed řady klasických klidných portrétů s minimem pohybu. Domnívám se tak, že k deformaci občas stačil můj třes rukou (nedocházelo k tomu vždy, jen zřídka, ale dostkrát na to, abych si toho všiml).

Potlačení mihotání

Při tichém snímání nelze zapnout funkci Snímání bez mihotání. Bez této funkce může být v místnosti s umělým osvětlením problém, protože vertikální expozice snímků může být nerovnoměrná a jednotlivé snímky v řadě za sebou snadno získají rozdílnou expozici.

Použití blesku při tichém snímání

Při tichém snímání nelze používat blesk.

Bezzrcadlovka vs. zrcadlovka

Jako zelenáč ve světě bezzrcadlovek mě v prvním momentě překvapilo pár věcí:

Pomocné světlo externího blesku

Jak to, že ve tmě nesvítí pomocná červená světelná mřížka mého externího blesku? Pomocný paprsek světla (assist beam) z externího blesku nelze používat. Senzor Canon R nevidí assist beam. Místo toho je možné emitovat sérii záblesků (blýskat takhle někomu v noci do očí musí být libůstka pro sadisty) nebo vyslat bílé LED světlo přímo z fotoaparátu (které ale bývá z větší části zastíněné velkým objektivem, takže je často bez významu).

Při zapnutém blesku nebo světlejší expozici se ostří lépe?

Když expoziční hodnoty stáhnu tak dolů, že objekty v hledáčku zčernají ve tmě, automatické ostření se přestává chytat. Žádný kontrast, žádné ostření. Pokud chci spolehlivě zaostřit, musím fotit na dostatečně vysokých expozičních hodnotách, abych v hledáčku něco viděl – pak spolehlivě „vidí“ i ostřící automatika. Druhou možností je vypnout simulaci expozice. To můžu udělat buď manuálně nebo se vypne automaticky po připevnění blesku. Rámeček pak rázem zesvětlí a ostření funguje bez problému.

Světlá scéna i u méně světelných objektivů

Znáte to, nasadíte na zrcadlovku objektiv s horší světelností a vidíte tmavší scénu než s pevným světelným sklem. U bezzrcadlovky s elektronickým hledáčkem už to tak být nemusí! Pokud zvýšíte ISO a necháte zapnutou simulaci expozice, můžete se dívat na příjemně světlý svět.

Automatické přepínání obrazu mezi hledáčkem a displejem

Pokud přiložíte oko k hledáčku, automaticky se spustí elektronický obraz v hledáčku a vypne se velký displej na zadní části fotoaparátu. Pokud oko oddálíte, elektronický hledáček se vypne a místo něj se objeví obraz opět na velkém displeji. Takové automatické chování mě zprvu potěšilo, ale radost mi vydržela jen do okamžiku, kdy jsem chtěl fotit s foťákem umístěným u břicha, s pohledem na vyklopený displej. Displej se okamžitě vypnul, protože senzor hledáčku zaznamenal v blízkosti moje tělo. Kdykoli přiblížíte k hledáčku ruku nebo tělo, hledáček se zapne, protože si myslí, že se do něj díváte okem. Naštěstí se to dá vyřešit tak, že automatické přepínání zobrazení vypnete a začnete si manuálně překlikávat obraz tam, kde ho zrovna potřebujete. Poněvadž je přepínání přes menu časově náročné, navolil jsem si tuto možnost na jedno ze zadních tlačítek (konkrétně to bylo původně Tlačítko bodu AF – nyní má pro mě funkci Přep. mezi hled./obraz.).

Zpátečnictví fotografického softwaru?

Poté co jsem Canon EOS R používal první celý den, jsem ho večer položil vedle svého zrcadlového kamaráda 5D Mark IV. Najednou jsem se neubránil pocitu, že 5D IV vypadá vedle něj jako nějaký historický dinosaurus. Velký, těžký, neohrabaný, pouze „pár křížových ostřících bodů uprostřed senzoru“, displej bez vyklápění. Musím se přiznat, že obecně mám pocit, že zrcadlové fotoaparáty jsou jakýsi podivný přežitek z minulosti. Proč se už dávno nemodernizovaly, proč s tím Canon tak dlouho vyčkával? Moje naivní představa je možná daná tím, že každý den sedím u moderního výkonného počítače. Že každý den v ruce držím tablet nebo smartphone. Zařízení, které je velice přizpůsobitelné díky bezpočtu aplikací. Velký, nádherný displej chytrého telefonu se skvělým podáním barev. Zařízení, které umí fotit směrem dopředu i selfie dozadu, umí samozřejmě telefonovat, umožňuje četbu, prohlížení fotografií, hraní her, připojuje se k internetu. Moderní chytré zařízení, které v obchodě dostanu i pod pět tisíc Kč. A pak najednou mám v ruce zrcadlový fotoaparát. Velkou, těžkou věc, malý displej (donedávna bezdotykový), se svými mechanickými tlačítky dost nepřizpůsobivý, velice jednoduché menu připomínající těžkopádné ovládání historického BIOS,… Když se kouknete do hledáčku, zobrazují se vám tam zelené digitální číslice z hodin mojí babičky. Jediné funkce jsou focení a natáčení videa. A to všechno za… sto tisíc korun? Bez objektivu. To jako vážně?

Rozhodně uznávám, že citlivé zařízení digitálního fotoaparátu je geniální produkt, který je složený z komplikovaných částí, že fotoaparát umí nesrovnatelně lépe fotit než mobily, že účelem fotoaparátů ani není dělat nic jiného než audio-vizuální záznam, ale… prostě neubráním se pohledu na smartphone vs. fotoaparát… 3.000 Kč vs. 100.000 Kč… Nevadí mi optická kvalita, ale proč softwarové řešení fotoaparátů není už dávno někde dál? Proč se ve větší míře mluví až teď o automatické detekci očí a zvířat? Fotoaparát by měl v dnešní době umět hravě detekovat oči, nejen oči, ale i automaticky sledovat konkrétní objekty, lidi, automobily, zvířata. Fotit v okamžiku, kdy lidi nemrkají, zobrazovat pokročilé informace o vlastnostech světla, navrhovat vylepšení držení pózy těla podle nějaké databáze, zobrazovat informace o počasí, o pozici slunce, o hvězdách, vytvářet pokročilé statistiky, navrhovat kompoziční zlepšení, nějakým interaktivním zábavným programem učit začátečníky ve fotografování, fotoaparát může zároveň sloužit jako alarm, s nastavitelným časovým odpočtem pro dobu fotografování atd. Jenže… nakonec to neutáhne ani baterie, takže jsme tam, kde jsme.

Je bezzrcadlovka náhrada za zrcadlovku?

Musím říct, že z bezzrcadlovky Canon EOS R jsem nadšený víc než z kteréhokoliv předchozího fotoaparátu, snad kromě první digitální zrcadlovky. Přechod na můj první full-frame byl pro mě sice fajn, ale kromě optické kvality nic nově převratného. Další modely už znamenaly jen krokové zlepšení optické kvality nebo ovládání, celkem ale nic revolučního, z čeho bych dokázal být nadšený déle než jeden den po nákupu. CSC plnoformátový fotoaparát je ale konečně nějaká změna. Dlouho očekávaná modernizace. Říká se, že bezzrcadlovky a Canon R si člověk buď zamiluje nebo je nenávistně odsoudí. Dokážu pochopit, že ovládání pomocí dotykového displeje může být nepohodlné pro lidi s méně citlivými prsty. Stejně tak koukání do elektronického displeje může být nepříjemné pro lidi s citlivějším nebo zhoršeným zrakem. Pro mě je ale Canon R konečně nejen nástrojem, ale trochu i hračkou, kterou mě skutečně baví používat.

Když se mě někdo zeptá, v čem vidím největší výhody Canon R oproti Canon 5D IV:

ostření až do krajů! (nemusím měnit kompozici snímku po zaostření, nemusím tolik ořezávat, mohu více používat ostřící mód SERVO)
přesnější ostření (kontrastní, resp. hybridní ostření, více snímků je ostrých)
výklopný displej (pro focení svateb velké plus, které usnadní práci)
rychlé focení s detekcí obličeje i přes hledáček (zejm. pro portrétní focení během svatebního dne)

Zatím zůstávám při zemi a na svatbách používám jak Canon 5D IV, tak i Canon R. Erko jsem kupoval původně jako záložní fotoaparát – náhradu původního Canon 6D, místo toho se ale stal hlavním fotoaparátem a méně používám spíš 5D. Při současném používání obou fotoaparátů mi trochu vadí rozdílné principy ostření obou z nich. Uvidím, jak se Canon R osvědčí v praxi, zatím si vede skvěle, nejspíš časem nahradím 5D za nějaký nový profesionální CSC full-frame Canon, už se na něj těším.